Úvod
Laminátová podlaha je nejdokonalejší napodobeninou dřevěné podlahy. S dřevěnou (plovoucí) podlahou má společný vzhled i některé užitné vlastnosti. Např. tepelný odpor laminátové podlahy je obvykle nižší než u dřevěné podlahy stejné vícevrstvé konstrukce, což ji činí vhodnější pro podlahové topení. Také náchylnost k objemovým změnám v důsledku změny vlhkosti vzduchu je u kvalitní laminátové podlahy menší než u dřevěné. Díky této vlastnosti je tato podlaha vhodná do panelákových bytů, ve kterých v proběhu roku kolísá vlhkost vzduchu ve velkém rozmezí.

Laminátové podlahoviny se skládají ze tří až čtyř vrstev. Horní, nášlapná vrstva – je opatřena ochranným lakem, dekoračním potiskem imitujícím většinou kresbu dřeva a jinobarevným podkladem. Střední, nosná vrstva – dřevovláknitá deska o vysoké hustotě je v laminátové podlaze zastoupena největším dílem, tvoří 95% celé podlahy, která se dle míry zhutnění dělí na MDF (středně hustá vláknitá deska) nebo HDF (vláknitá deska s vysokou hustotou), spodní vrstva – speciální protitahový papír, který zaručuje rozměrovou stabilitu podlahy a někdy čtvrtá vrstva – měkká tlumící podložka více či méně absorbující kročejový hluk, v tomto případě není nutná pokládka izolace proti kročejovému hluku (IZOPLUS, atd.)

Způsob výroby se označuje následujícími značkami:
DPL – přímý laminát: přímo vrstvená laminátová podlaha, dekorační papír je nanesen přímo na nosnou podložku a poté překryt ochrannou vrstvou. Je vhodná pro málo a středně zatěžované podlahy a je levnější.

HPL – vysokotlaký laminát: speciálním postupem je silným tlakem nejdříve slisováno více transparentních ochranných vrstev (overlays) společně s dekoračním papírem, tato vrstva se následně nalisuje (nalepí) na nosnou podložku. Je sice dražší, ale vydrží více a déle.

CLM - speciální postup kontinuální přímé laminace s více ochrannými vrstvami. Slučuje výhody obou předcházejících typů.

Skladba podlahy
Laminátová podlaha se skládá z těchto vrstev:
 

Rozhodujícím prvkem pro výběr laminátové podlahy je kvalita horní nášlapné vrstvy, která má vliv na odolnost podlahy proti poškrábání a tím její životnost (tzv. užitná třída) Každé balení obsahuje příbalový leták s technickými informacemi, jako jsou rozměry, počet kusů v balení, velikost plochy podlahy v jednom balení, hmotnost balení a užitnou třídu podlahy s piktogramy.
K orientaci v klasifikaci laminátových podlah nám poslouží norma ČSN EN 13329. Podle zatížení (viz norma EN 685) jsou laminátové podlahy zatříděny do tzv. tříd používání:
 
Třída namáhání 21: lehká obytná oblast s malým, nebo občasným používáním (např. ložnice,   pokoj pro hosty).


Třída namáhání 22: střední obytná oblast s trvalým běžným používáním (obývací pokoj, jídelna, vnitřní chodby).

 
Třída namáhání 23: silná obytná oblast s intenzivním používáním (schodiště, vstupní chodby, kuchyně).
 

Třída namáhání 31: lehká oblast veřejných objektů s malým nebo občasným používáním (hotelové pokoje, konferenční místnosti, malé kancelářské prostory).
 
Třída namáhání 32: střední oblast veřejných objektů s trvalým normálním používáním (jesle, kanceláře, čekárny, hotelové haly, butiky).

 
Třída namáhání 33: silná oblast veřejných objektů s intenzivním používáním (chodby, velkoplošné kanceláře, obchodní domy, víceúčelové haly, školní třídy).

 
Díky této normě máme tedy usnadněn výběr laminátové podlahy z hlediska zatížení. Je nutno však vzít na vědomí, že například odolnost proti otěru není totéž co odolnost proti poškrábání. Zrníčko písku dokáže pod tvrdým podpatkem způsobit nepěknou rýhu v podlaze. Na druhou stranu je pravda, že například odolnost laminátových podlah vůči skvrnám, nebo cigaretám je více než dostačující.

Závěrem
Na závěr si shrneme nejdůležitější výhody a nevýhody tohoto typu podlah.

Výhody:

nižší cena než u dřevěných podlah,

rychlost pokládky,

možnost používat ihned po položení,

dobrá odolnost.

 

Nevýhody:

oprava pouze výměnou lamel,

citlivost nosné vrstvy na vlhkost,

nelze použít do mokrých prostor.